Rozbouřená duše

Kamarádství do deště, pro mě znamená jakési pochopení, úcta a respekt k mým hranicím. Není to založené na vzájemné závisti, ale k respektování jeden druhého. Jevíme k sobě úctu a ctíme naše hodnoty a pravidla. Víme, že máme jeden druhého. Cítíme z obou stran, že se můžeme na sebe spolehnout. Zkrátka máme podobný cíl, směr a tanec srdce.

Naše srdce podobně zpívají v podobném rytmu a tónu.  Znamená to i pro mě kus jistoty, kterou cítím od toho druhého. Jsem si jistá v jeho přítomnosti svými pocity, myšlenkami a jednáním.  Nejsem unášená jeho názory. Stále si držím tu svoji vlnu a nenechám se snadno ovlivnit. Moje myšlenky nejsou náchylné k pochybám a jsou pevné jako skála. Navzájem se doplňujeme našimi chvilkami, které prožíváme společně. Když padne jeden, ten druhý jej zvedne. Zkrátka to není založené na parazitismu. Čerpáme ze společných zdrojů, který každý přispívá tím, že už je vůbec na světě.

Je to pouto, které není postavené na mělkém základě. Není zmítané pochybnostmi a strachy. Je stavěno na důvěře a respektu. Respekt ve vztahu pro mě znamená, vzdání se strachu a pocitu kontroly nad druhým člověkem. Vzdání se nároků na jeho osobnost. Je to chápáno jako nechat člověka růst, kterému dovolíme udělat chybu a narazit. Není to o tom jej neustále chránit a varovat před nebezpečím. Nechat jej se rozvíjet, růst a vyvíjet se k sebepoznávání svých limitů. Je to založeno na doplňování se v různých činnostech. Jeden je dobrý na něco a   druhý zase na něco jiného.